Rozhovor s Ing. Michaelem Hartmanem o tématu kanalizace

Problému újezdské kanalizace ses začal před lety věnovat v občanském sdružení, teď se k němu dostáváš i v KŽP. Mohl bys stručně zrekapitulovat klíčové body dosavadní „kanalizační historie“?

Předně, nejsem odborník na kanalizace. Jsem jen člověk, který se dostal  v  určitou chvíli do určité situace a řekl si, že se s tím musí něco dělat.

Celé to začalo toulkami okolím, které jsem si oblíbil. Narodil jsem se nedaleko Újezda směrem na východ, do svého rodiště to mám stejně daleko jako do středu Prahy.

Do Újezda jsem se přistěhoval až v době, kdy se Česko již pomalu stávalo součástí Evropy. Radoval jsem se ze zachovalého zeleného bohatství, lesa a rezervace a těšil jsem se, že evropské standardy péče o životní prostředí přinesou jen zlepšení.

Jak jsem říkal, celé to začalo toulkami okolím. V lese jsem záhy objevil několik problémů. Jeden z nich jsem začal řešit čištěním lesa se Sdružením pro Trvalý Rozvoj Městské Části, tedy STROM, které jsme si založili v r. 2005. Druhým problémem byla menší kovová roura ústící do lesa za úřadem. Vím, jak podobná roura v Kostelci nad Černými Lesy komplikovala vycházky okolím a kontaminovala krajinu. Proto jsem se velmi radoval z oznámeného plánu bývalé radnice, rekonstruovat kanalizaci. Čekal jsem, že se i tato „zátěž minulosti“, jak jsem si kanalizační rouru pojmenoval, vyřeší.

Bylo pro mne opravdovým šokem, když jsem se před kolaudací kanalizace dostal na toto místo za Úřadem. Jde totiž o lokalitu přírodní rezervace, kde je část lesa zvláště chráněna.  Nenapadlo mne, že by mohlo existovat jiné řešení, než likvidace problematické trubky. Místo toho jsem na místě našel kamenné ústí přepadové stoky. Původní železná trubka, kam se dalo sotva strčit chodidlo, byla nově tak široká, že jí může vzpřímeně projít člověk do 160 cm výšky.

Své veliké zklamání z této „rekonstrukce“, která místo, aby problém starého řešení odstranila, ho naopak posílila, zklamání z osudu místa, kudy spousta občanů chodí lesní zkratkou na vlak nebo na procházku, místa ve státem chráněné rezervaci, jsem tehdy ještě nijak neventiloval. Věřil jsem, že ti, co toto spáchali, věděli, co činí.

To se změnilo ve chvíli, kdy byla následně splašky zaplavena ulice Čankovská a cesta na vlak, kterou pomáháme se sdružením STROM udržovat a kterou jsme spolu s některými dalšími cestami ve spolupráci s Lesy ČR osadili lavičkami a odpadkovými koši. Byl jsem se podívat, odkud voda teče a došel až k ústí přepadu kanalizace. Pořízená fotodokumentace doložila rozsah znečištění, kořeny byly omotány toaletními papíry. Z hlediska hygienického je taková situace nebezpečná, může vést ke kontaminaci krajiny, spodní vody a ve zbytkových lagunách k líhnutí hmyzu šířícího infekci. Celou situaci jsme nahlásili České inspekci životního prostředí (ČIŽP). Tímto jsem byl jako předseda sdružení STROM vtažen do problematiky Újezdské kanalizace.

KŽP má nyní újezdskou kanalizaci jako jeden ze svých úkolů, jehož řádnému řešení má pomoci. Jaké jsou nynější aktivity KŽP a jaké jsou zatím výsledky?

Před volbami v roce 2010 byla situace kolem „nové“ kanalizace tabu. Tomu, co nově stálo v lese, se začalo říkat „odlučovače dešťových vod“, ačkoli bylo jasné, že jde o prosté pohotovostní přepady všeho, co kanalizací teče. My, kdo jsme se na jednání tehdejšího Zastupitelstva ptali, zda probíhá nějaké měření, v nichž se obec ujistí, že není zamořována odpady, jsme byli označováni za škůdce a byli jsme odbyti, stejně jako žádosti některých obyvatel o změření znečištění a hluku na hlavní silnici.

Po změně situace na naší radnici bylo možno začít se seznamovat s fakty týkající se životního prostředí. Pravděpodobně díky svému působení ve sdružení STROM, známému akcemi za čištění lesa, jsem se stal součástí komise ŽP obce, kam jsem také přinesl problematiku kanalizace.
Po vyhodnocení dostupných informací z posudku provedených externími firmami a vyhodnocením situace, jsme dospěli k závěru, že „odlehčování odpadů“ patří mezi pět nejvýznamnějších problémů obce v oblasti životního prostředí.

Ročně bude totiž podle hydraulických modelů „odlehčováno“ do lesa 200 - 300 tun neředěných splašků. Ty mají odtékat na dvou místech rezervace v celkovém objemu 2000 - 3000 tun odpadu zředěného vodou v poměru 1:10. Model počítá s cca 4-5 přepady ročně a to jen na přepadu za úřadem (Hodkovská ul.)

Skutečná měření PVK, která jsme v KŽP nedávno získali, dokumentují v ulici Hodkovská v minulém roce přepadů 17. Situace se bude zhoršovat v souvislosti s připojováním dalších ulic a novostaveb do kanalizace.

Problémem je i neustálé zhoršování kvality vod v následných vodotečích. Kvalita vody v Počernickém rybníce (Dolní Počernice) podle studií, které jsme na komisi s PVK probírali, nesplňuje téměř žádné předepsané parametry na obsah kyslíku a dusíku ve vodě.

Nejhorší však je situace v naší obci, protože 2 ze 3 komor neústí do skutečných vodotečí (podle PVK jako jediné v Praze). Odpad prakticky neodtéká, ale vsakuje se v katastru obce. Tím může docházet k postupné kontaminaci půdy, spodní vody a potravních řetězců živočichů.

Odběr vzorků z lokality uložila účastníkům ČIZP v šetření, které jsem zmiňoval. Zda se ale vzorky měřily, a pokud ne tak proč, zatím Komise ŽP zkoumá. Získat materiály k této věci se stále nepodařilo.

Chybějící nebo špatná kanalizace je obecně civilizačním problémem, mnohdy zanedbaným. Jakou cestu bys zvolil k jeho řešení - v obecné rovině i v konkrétní újezdské situaci?

V obecné rovině bych řekl, že vypouštění splašků do ulic se neosvědčilo již ve středověku.

Kanalizace stále zůstává civilizačním problémem chudých aglomerací, které, nevěnují dostatek prostředků na péči o životní prostředí. V konečném důsledku se však tato zanedbání nevyplácí. Evropská unie proto vyčlenila rozsáhlé prostředky na odstraňování škod minulosti nově přistupujícím zemím.

Klíčovým technickým problémem moderní kanalizace je oddělování dešťové a splaškové vody. Průtoky splaškové vody jsou totiž relativně stabilní, objemy statisticky odpovídají například počtům domácností a nepodléhají změnám počasí. Dají se relativně dobře zpracovat čistírnami vod (ČOV). U dešťových a povrchových vod se ale objemy při silných nebo přívalových deštích dramaticky zvyšují. Pokud nejsou povrchové vody řešeny odděleně, čistírna si s nárůstem objemu vod neporadí.

Situace ohrožující činnost ČOV se řeší v lepším případě akumulací do retenčních nádrží, v horším odpouštěním odpadu na vstupu ČOV nebo dokonce jako je tomu u nás, „odlehčováním“ přebytečného odpadu z kanalizace daleko před čističkou na dvou místech do lesa.

Desetiletý strategický plán hlavního města Prahy proto stanovil budovat oddílné kanalizace (oddělení dešťové a splaškové vody) u nově povolovaných staveb a postupnou sanaci starých. Totéž stanoví i pravidla EU. Bohužel ve výsledku byl u nás opak pravdou. Z malého problému minulosti se tak udělal velký.

Smutným zjištěním pro mne bylo, že existuje také varianta řešení bez odlehčovacích komor OK2 a OK3 (obě v rezervaci). Nyní je ale podle posudku investora „cenově nevýhodná“, protože by se musely vyměnit nově (2008 - 2010) položené trubky za silnější.

Kanalizace musí být pořízena co nejlevněji, současně ale nesmí ohrozit zdraví obyvatel a řešit technické problémy na úkor rezervace. To samozřejmě ani zákon neumožňuje. Někdy je však ohýbán a obcházen a během rozhodování si aktéři neříkají celou pravdu. To je podle mne hlavní problém u nás, v Újezdě nad Lesy.

Pokud by se o věci více diskutovalo, přiznalo, že nejde o rekonstrukci (řešení nevyhovuje, nevyžaduje jen opravu, ale výrazné rozšíření, od 70. let vzrostl výstavbou počet napojení i objemy odpadů dramaticky), že není vhodné hledat výjimku ze stavebního zákona (abychom se vyhnuli stavebnímu řízení a připomínkám občanů), byl vzat v potaz Strategický plán hl. m. Prahy, otevřeně se přiznalo, že přepady neústí do vodotečí (projekt OK2 mluví o ústí do Blatovského potoka, ten ale teče na klánovické straně trati), bylo-li by řešeno, co se s vodu stane, než tam doteče (dnes je splašky podemílán most chodníku na nádraží), vzato v potaz, že se jedná o rezervaci (MHMP povolilo výjimkou pro stavbu v rezervaci, vycházelo ale evidentně z údajů, že bude vytékat jen dešťová voda, žádná hrozba kontaminace krajiny se v posouzení negativních vlivů neobjevuje), byly-li by Lesy ČR seznámeny s tím, že souhlasem s malou technickou stavbou souhlasí i s vytékáním odpadu (o čemž nebyli informováni), mohla být dnešní situace mnohem lepší.

A tak nám u nás doma v Újezdě nad Lesy zůstává na stole tvrdý ořech a velký problém, který jsme si sami udělali, nebo nechali udělat, i teprve před 1 - 2  roky (kolaudace proběhla 2010).

Na bedrech naší komise ŽP a na nové Rady obce spočívá nyní v oblasti kanalizace dvojí:
- ujistit se vzorky, že situace nemá (zatím) zásadní vliv na zdraví a kvalitu ŽP,
- dále pak hledat s PVK a MHMP cestu, jak problém, jehož důsledky se budou postupně akumulovat, co nejvíce zmírnit, nebo zcela odstranit.

Věřím, že otevřená diskuse nad reálnými fakty, konec strkání hlavy do písku před nepříjemnými skutečnostmi, zastavení praxe vytloukání klínu klínem, dokáže postupně přinést řešení i na ty nejtěžší problémy.

Můj otec, který k nám zavítal na návštěvu v době, kdy právě lesem tekly splašky, poznamenal „bydlíme sice na vesnici, ale to co máte vy tady v PRAZE, toto by nám nikdo nedovolil“.
Nevěděl jsem, co k tomu dodat a trochu jsem se zastyděl. Věřím ale, že jednou budeme bydlet v místě, kde se my ani naše děti nebudeme mít za co stydět.

Ing. Michael Hartman, předseda Komise životního prostředí (KŽP), sdružení pro trvalý rozvoj a okrašlování městské části STROM a zastupitel MČ Praha 21 za Otevřený Újezd.

za rozhovor děkuje Zita Kazdová