Oslavy 66. výročí osvobození

Vážení spoluobčané,

Dovolte mi, abych vás všechny přivítal na oslavách Dne osvobození tady v Újezdě nad Lesy. Než vám představím naše vážené hosty a předám jim slovo, dovolte mi krátké zamyšlení.

Již několik generací, k nimž se také počítám, válku nezažilo. Válku znám pouze z vyprávění, nejvíc asi ze školních lavic. Naši učitelé nás naučili fakta, data, něco víme o dukelských bojích, osvobození Plzně americkou armádou, o Pražském povstání…

A přestože tato fakta všichni známe, dovolím si tvrdit, že naše generace o válce neví NIC. Nevíme vůbec NIC, protože jsme válku sami nezažili. Na války se dnes díváme v přímých přenosech v hlavních televizních zprávách. Vždy ji ukončí pokračující zpravodajství z domova a nebo dálkové ovládání a naladění jiného televizního kanálu. Známe válku, která je všudypřítomná a přesto nás nezasahuje.

JAK ale muselo být těm, kteří v květnu '45 kolem sebe viděli radost z osvobození a z konce války, a na druhou stranu je svírala beznaděj ze ztráty někoho blízkého, zejména z posledních dnech bojů? Naděje, která se mávnutím proměnila v beznaděj. Vžijme se na chvilku do situace, že by se to mělo nebo mohlo stát zrovna teď a zrovna nám!

Vžijme se do situace, že by se rozezvučela siréna a my se nechápavě rozhlíželi kolem sebe, co se stalo a pak v jedné osudové chvíli se dozvěděli, že se zhroutil svět kolem nás a žádné včera již neplatí.

Ti lidé byli stejní jako my a doba je vystavěla tak těžké zkoušce! A zkouška války nebyla bohužel jediná, kterou ve svých osudech nesli.

Tento pocit nám naši učitelé předat nemohli. Naštěstí jsou stále mezi námi ti, kteří zažili válku, zažili dobu, kdy svět i jejich životy byly vzhůru nohama a oni poznali, co musí udělat. A také to udělali.

Na to se nesmí zapomenout a právě dnešní den máme povinnost těmto lidem naslouchat, uctít památku těch, kteří už mezi námi nejsou, připomenout dobu a pokusit se vžít do pocitu těch, kteří zažili strach, statečnost, rozpad vlastního světa a mnohdy velká zklamání a trpkost z poválečného vývoje.

O válce NIC nevím, protože jsem ji nezažil. Vím ale, jak je důležité naslouchat těm, kteří naší generaci mohou a také musí předávat zkušenosti, které jim tehdejší doba přinesla, které jsou zdánlivě tak těžce přenositelné.

Děkuji, že jste mohli přijít, děkuji, že vzpomenete na ty, kteří byli obyčejnými lidí, kteří nebyli žádní hrdinové a přesto z nich doba hrdiny udělala.

Vítám mezi námi

•  paní Alenu Krausovou, manželku již zesnulého generála Krause
• paní Jaroslavu Jiráskovou a pana doktora Miloše Schmidta, vážené obyvatele naší městské části
• zástupce legionářů plukovníka Jana Vondráčka

Omlouvám nepřítomnost všech, kteří se pravidelně našich setkání účastnili a letos jim zdravotní či jiné důvody nedovolili přijít.

Dovolte mi minutou ticha uctít i památku generála Hercze, který nás na sklonku minulého roku navždy opustil...